Maine, Henry Sumner (1822-1888) Britský právník, historik práva a politický myslitel. Maine se narodil v Kelso ve Skotsku jako syn lékaře a po absolvování střední školy vystudoval Pembroke College v Cambridgi. Roku 1847 se stal profesorem královské katedry občanského práva v Cambridgi a roku 1852 mimořádným profesorem římského práva a právní vědy na Inns of Court v Londýně. Do londýnského literárního světa se uvedl četnými nepodepsanými články pro Saturday Review. Jeho první kniha Starověké právo: jeho vztah k rané historii společnosti a vliv na moderní my.šlení (Ancient Law: its Connection with the Early History af Society and its Relation to Modem Ideas, 1861), především díky níž je dosud připomínán, mu okamžitě přinesla pověst učence . a vedla k jeho jmenování členem Indické rady v roce 1862.,. Po návratu do Anglie se stal řádným profesorem právní vědy v Oxfordu (1869) a posléze rektorem Trinity Han v Cambridgi (1877).
Mainovým hlavIÚm vědeckým přínosem bylo, že do Británie uvedl metody a myšlenky německé školy historické právní vědy rozvíjené Savignym a Jheringem. Byl také podnětným teoretikem společnosti a měl kromě právIÚ vědy podstatný vliv i v řadě jiných oborÚ, především v historiografii, politické vědě a v tom, co bylo později nazváno antropologií. Ve Starověkém právu použil Maine vývoje římské právní vědy jako základu, z něhož se snažil rekonstruovat ranou historii evropského pojetí práva a spravedlnosti. V dalších dílech - Vesnické občiny na Východě a Západě (Vil1age Communities in East and West, 1871), Historické počátky institucí (The Early History of Institutions, 1875), Vliv zkoumání Indie na moderní evropské my.šlení (The Effects of Observation of India on Modem European Thought, 1875), Rané právo a obyčej (Early Law and Custom, 1883) - využíval a obhajoval svÚj charakteristický srovnávací přístup k otázkám právní a společenské historie. Používal přitom zvláště analogie z moderIÚ Indie, aby doplnil a vyložil dostupné materiály o raně evropských kmenových obyčejích, především ve vztahu k vlastnictví. Platnost této metody vyvozoval Maine z pojetí, které jak se zdá - odvodil zejména od filologa F. Maxe Mtlllera, pÚvodní soustavy "árijských" institucí, jež byla vlastní předkÚm všech národÚ mluvících indoevropskými jazyky. Tak se Maine, i když někdy odmítal mluvit o rané historii lidstva obecně, stal jedIÚm z hlavních obhájcÚ pojmu "společenská evoluce", jak se konstituoval koncem devatenáctého století. Maine byl zvláště spojován s teorií primitivní patriarchální společenské organizace, jíž oponovali J. F. McLenan a F. Bachofen, kteří zdůrazňovali převahu matriarchátu a mateřské linie v prvobytných společnostech. Maine v zásadě chápal lidskou společnost jako vyvíjející se od jednolité formy společenské existence, v níž byly všechny vztahy determinovány postaveIÚm v pokrevní skupině, k modernímu individualismu založenému na svobodném individuálním vlastnictví majetku; pohyb progresivních společností se odvíjel - jak to vyjádřil ve slavné formulaci - "od postavení ke smlouvě". Velká část Mainových spisů byla samozřejmě záměrně polemická, i když se moderními politickými problémy přímo zabýval jen v Lidové vládě (Popular Government, 1885). Ke konci svého života byl pokládán za "konzervativce", ale ve skutečnosti bylliberálem typu laissez-faire jako jeho kolega Alfred DICEY, jenž pokládal "socialistické" vymoženosti za pokrok naruby. Mainovy polemiky měly dva hlavní terče. Byl uznávaným kritikem teorií BENTHAMA a Johna AUSTlNA, které podle něj příliš zjednodušovaly právo a společenské chování, protože je neuměly posoudit z historického hlediska. Dalším objektem jeho útokÚ byly rousseauovské ideje o pilvodních přirozených právech člověka, které spojoval s požadavky všeobecného volebního práva, jež odsuzoval. Teorie přirozených práv pro něj vždy spočívaly na klamných tvrzeních o prvotním stavu individualismu a rovnosti, a za svůj úkol považoval vyvrátit je historickými důkazy. JWB

odkazy
Maine, H.S.: Ancient Law: it~. Connection with the Early History oj' Society and its Relation to Modern Ideas. Londýn: Murray, 1861.
_: Popular Government. Londýn: Murray, 1885.
literatura
Burrow, J.W.: Evo/ution and Society, kap.5. Cambridge: Cambridge University Press, 1966.
Collini, S., Winch, D., Burrow, J.: That Nohle Science (Jf Politics, kap. 7.Cambridge: Cambridge University Press, 1983.